close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tibetsky španěl

17. února 2008 v 14:07 | Niky |  Rasy Psíííííku
TIBETSKÝ ŠPANĚL
Tibetan Spaniel
- plemeno skupiny 9 - společenská plemena, sekce 5 (tibetská plemena),
bez pracovní zkoušky
Výška: cca 10 palců (tj. 25,4 cm)
Hmotnost: 4,1 - 6,8 kg
Barva:
u tohoto plemene jsou povoleny prakticky všechny typy zbarvení, nejčastější je tzv. sobolí (v různých odstínech)
Tibetský španěl
je malý, temperamentní, společenský pejsek. Pro svoji vyjímečnou povahu a snadnou péči o něj se stává vyhledávaným společníkem lidí, kteří upřednostňují přírodní typ psa. Přes svoji malou velikost je tibetský španěl mimořádně odolný pes, jinak by v tibetské hornatině, odkud pochází, nemohl přežít krátká, ale velmi horké léta a dlouhé, drsné zimy. Je pohyblivý a vytrvalý, s dobře vyvinutými smysly. Zvládne dlouhou horskou túru za každého počasí, ale velmi rád se spokojí i s životem ve velkoměstě. Přizpůsobí se každému životnímu stylu, ale pohyb miluje. Uvítá stálý kontakt s rodinou, je ideálním společníkem a rodinným psem. Tibetský španěl je bystrý a je zároveň i velmi samostatný, sám sebe považuje za osobnost. Svou inteligencí, výbornou pamětí a schopností vcítit se do nálady člověka si dokáže podmanit srdce každého milovníka psů. Tibetská plemena jsou pro svoji povahu často označována za "slunečná stvoření", což tibetského španěla naprosto vystihuje. Svojí chutí do života a neustálým přátelským naladěním působí jako univerzální lék proti stresu a špatné náladě.
Historie:
Tibetský španěl jednoznačně pochází z Tibetu, ale o konkrétním původu tohoto milého houževnatého psíka je známo málo. Ani jeho název historii plemene nijak neosvětlí. Označení "španěl" by poukazovalo na loveckého psa určitého typu - tomu však tibetský španěl v žádném ohledu neodpovídá. Však to také žádný španěl není, má k němu tak daleko, jako tibetský teriér k teriérům. Jisté je, že tibetský španěl patří k nejstarším existujícím plemenům - psy podobné tibetským španělům zobrazují kresby již ze 7. století našeho letopočtu.
Přesto jsou tibetští španělé často považováni za křížence s pekingským palácovým psíkem, který se však prvně objevuje až na obrazech z 18. století. V Tibetu se tito psíci chovali jak v klášterech, tak na venkově. Mezi jednotlivými psy byly značné velikostní a typové rozdíly, psi z klášterů ale byli elegantnější a "zdobnější" než psi z vesnic.
V nejčistší formě chovali tibetské španěly v klášterech západně od Lhasy, odkud mohli být pouze darováni jinému klášteru nebo váženým hostům. Malý pes měl v klášterech za úkol držet stráž z vyvýšeného bodu (například obvodové zdi) a na všechno neobvyklé v okolí upozornit svým štěkotem. Štěkot pak přivolal na místo velké dogy, které odradily vetřelce před vstupem do klášterního areálu. Mniši však byli zvyklí od svých malých psů očekávat i další služby - při dlouhých modlidbách oceňovali společnost huňatých psíků coby živých "kamínek", psíci také uváděli do chodu tzv. modlitební mlýnky.
Kdy a jak se dostali tibetští španělé do Evropy není přesně známo. Je více než pravděpodobné, že se dávní předkové tibetských španělů dostali do Evropy možná už ve 2. století před naším letopočtem po tzv. hedvábné cestě spojující Evropu s východní Asií, a možná se i podíleli na formování některých malých kontinentálních španělů. Reálná a podložená historie tibetského španěla se však omezuje na posledních sto let, kdy na přelomu 19. a 20. století bylo do Anglie dovezeno více psíků typově odpovídajících tibetským španělům. I když nikdo nechce popírat tibetský původ plemene, patronát nad ním (v rámci FCI) převzala Velká Británie (v Anglii byl též vypracován první standard plemene a založen první specializovaný klub). Kromě Velké Británie se rozvoji plemene také velice věnují chovatelé ve Skandinávii. Tibetský španěl je v současné době znám a chován prakticky ve všech kynologicky vyspělých zemích, zůstává ale plemenem málopočetným a spíše vzácnějším.
Péče a zdraví
Tibetský španěl je nenáročným plemenem na péči. Jeho přírodní samočistící srst prakticky nepotřebuje žádnou náročnou údržbu. A nejen srst je u tohoto plemene přizpůsobena drsným životním podmínkám Tibetu. Celkově se jedná o plemeno zdravé, dožívající se v plném zdraví vysokého věku a netrpící "moderními psími nemocemi". Většina chovatelů má své tibeťáčky v bytech, ale mohou se chovat i celoročně venku.
STANDARD (č. 231 FCI)
Původ: Tibet - Patronátní země: Velká Británie.
Klasifikace FCI: Skupina 9: Společenská plemena.
Sekce 5: Tibetská plemena. Bez pracovní zkoušky.
Charakteristika: Veselý a sebevědomý, vysoce inteligentní, stranící se cizích lidí.
Celkový vzhled: Má být malý, čilý, ostražitý. Tibetský španěl má velmi vyrovnané proporce, tělo je lehce delší než kohoutková výška.
Hlava a lebka: Malé proporce vzhledem k tělu a vysoké nesení vzbuzující dojem hrdosti. Samčí u psů, ale ne hrubá. Lebka lehce zakulacená, středně široká a dlouhá. Stop nepatrný, ale vyznačený. Středně dlouhý, tupý čumák s polštářky, ale bez vrásek. Brada musí ukazovat určitou šířku i hloubku. Preferuje se černý nos.
Oči: Tmavě hnědé, oválného tvaru, jasné a výrazné, střední velikosti, položené dosti daleko od sebe, ale hledící vpřed, dodávající psu opičí výraz. Oční víčka černá.
Uši: Střední velikosti, zavěšené, nesené dosti vysoko, v dospělosti bohatě osrstěné. Mají být lehce odstáté od lebky, ale ne poletující. Velké, těžké, nízko nasazené ucho je netypické.
Zuby: Ideální je těsný předkus, kdy spodní řezáky těsně přiléhají na vnější stranu horních řezáků. Řezáky mají být umístěny rovně vedle sebe v mírném oblouku mezi špičáky. Plný skus (6/6) je vítán. Toleruje se klešťový skus, pokud je brada dosti dlouhá a široká, aby čumák měl správný tupý výraz. Zuby nesmí být vidět pokud je tlama zavřená.
Krk: Spíše krátký, pevný a dobře nasazený, pokrytý šálem z dlouhých chlupů, který je u psů výraznější než u fen.
Přední fronta: Kosti předních nohou lehce prohnuté, ale pevné v lopatkách. Prostorná ramena.
Tělo: Lehce delší (od vrcholu ramene ke kořeni ocasu) než je kohoutková výška. Hlubový hrudník s dobře klenutými žebry, rovný hřbet.
Zadní fronta: Dobře utvářená a pevná, správně uhlená. Nohy rovné při pohledu zezadu - hlezna souběžná.
Tlapky: Zaječí a malé. Osrstění mezy prsty často přerůstá dopředu.Kulaté kočičí tlapky jsou velice nežádoucí. Bílé znaky a paspárky jsou povoleny.
Chůze: Rychlý pohyb, rovný a volný.
Ocas: Nasazený vysoko, bohatě osrstěný a v pohybu nesený vesele zakroucený nad hřbetem. Nesmí být penelizován svěšený ocas, pokud pes není v pohybu.
Osrstění: Dvojí, hedvábné struktury, krátká na obličeji a přední části nohou, středně dlouhá na těle (ale spíš přilehlá), uši a zadní části nohou krásně osrstěné, ocas a kalhoty (zadní část stehen) pokryté dlouhou, bohatou srstí. Feny mají méně bohatou srst než psi.
Barva: Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny.
Výška a váha:
Váha: 9 - 15 liber (4,1 - 6,8 kg).
Výška: cca 10 palců (25,4 cm).
Vady: Jakýkoliv odklon od výše uvedených bodů je považován za vadu a důležitost, s jakou by měla být tato vada posuzována, by měla být v přímé závislosti na stupni této vady.
Závažnější chyby: Vypouklé oči, příliš široký a tupý čumák, velmi kulatá nebo plochá lebka, neznatelný stop, špičatý, slabý nebo vrásčitý čumák, nůžkový skus, podkus, dlouhá tvář bez stopu, velmi prohnuté přední nohy, nervozita, dušnost, kočičí tlapka, hrubý typ, hanebný výraz, játrový nos nebo světlý pigment, světlé oko, neustále vyplazený jazyk, viditelné zuby spodní čelisti při zavřené tlamě.
Poznámka: Všichni samci musí mít dvě zjevně normální varlata zcela sestouplá v šourku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli Jsi tu byl udělej

Klick

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama