Kavalír king Charles španěl
Historie
Kavalír king Charles španěl patří do skupiny malých společenských psíků, kteří se objevovali v Evropě už na počátku tohoto tisíciletí. Historie začíná na anglickém dvoře za vlády Charlese II., který vydal královský dekret umožňující jeho psům kdekoliv neomezený pohyb. Tito psi byli v barvě zlaté a bílé, Charlesova sestra Henrietta si přivezla z Anglie několik podobných psíků, kteří byli černobílí. Vysoce ceněným znakem tohoto plemene je oválná skvrna na temeni, které se říká korunka. Předpokládá se, že pochází z linie psů Charlese I., které získal od vévody z Marlborough. Ke vzniku korunky se váže legenda. V době, kdy vévoda z Marlborough bojoval v bitvě o Blenheim, jeho žena sedávala u okna a s napětím vyhlížela posla. Společnicí jí byla fenka španěla, která právě čekala štěňata. Vévodkyně jí v nervozitě tiskla palec na hlavu, a když se pak štěňata narodila, všechna měla v tom místě na hlavě korunku. Postupem času však původní typ tohoto psíka takřka vymizel. V roce 1925 přijel do Anglie pan Roswell Eldridge, který měl v úmyslu si odvézt pár psíků, které znal například z obrazů van Dycka. Když zjistil, že toto plemeno už téměř neexistuje, vyhlásil odměnu 25 liber za předvedení king Charles španěla na Cruftově výstavě. Naštěstí měl pan Eldridge i své následovníky, kteří se věnovali záchraně španělů. V roce 1945 uznal anglický Kennel Club plemeno kavalír king Charles španěl.
Celkový vzhled
Kavalír king Charles španěl je statný malý psík, není žádným trpaslíkem. Váží přibližně 8 kg. Jeho srst je krásně zbarvená a není příliš bujná, proto se o ní velmi dobře pečuje. Zbarvení může být černotříslové, tříbarevné, červené (ruby) a červené na bílém (blenheim). Na rozdíl od king Charles španěla, který má krátký čenich, má kavalír king Charles španěl mordu delší a je celkově větší. Uši jsou dlouhé, převislé, s bohatou srstí. Delší srst má kavalír také na hrudi a na končetinách. Ocas je dlouhý a je nesen dolů. Oči jsou tmavé a kulaté a dodávají kavalírovi milý a něžný výraz.
Charakter
Kavalír king Charles španěl je veselý, přátelský, neagresivní. V zemi svého původu je jedním z nejpopulárnějších plemen. Miluje dlouhé procházky v přírodě a přestože v sobě nezapře své lovecké předky, nezmizí vám v lese za prvním křovím. Je dobře ovladatelný, proto je příjemným společníkem. Díky své lásce k lidem se bez problémů zařadí do své rodiny. Rád stráví odpoledne s babičkou v parku stejně jako s dětmi při hře v přírodě. Není to však pes pro každého. Nehodí se k lidem, kteří mu nejsou ochotni dát kus svého srdce a dopřát mu dostatek kontaktu. Nehodí se k lidem hrubým a neurvalým. Kavalír má "srdce lva a dušičku hedvábnou". Díky své minulosti, kdy byl chován ve smečkách, má takřka absolutní snášenlivost k ostatním psům a soužití několika kavalírů je takřka bezproblémové. Kavalír je plemenem všestranným, může být úspěšný jak v soutěžích poslušnosti, v agility, tak i v canisterapii či pet-terapii. Je vynikajícím rodinným psem.
Kavalír king Charles španěl patří do skupiny malých společenských psíků, kteří se objevovali v Evropě už na počátku tohoto tisíciletí. Historie začíná na anglickém dvoře za vlády Charlese II., který vydal královský dekret umožňující jeho psům kdekoliv neomezený pohyb. Tito psi byli v barvě zlaté a bílé, Charlesova sestra Henrietta si přivezla z Anglie několik podobných psíků, kteří byli černobílí. Vysoce ceněným znakem tohoto plemene je oválná skvrna na temeni, které se říká korunka. Předpokládá se, že pochází z linie psů Charlese I., které získal od vévody z Marlborough. Ke vzniku korunky se váže legenda. V době, kdy vévoda z Marlborough bojoval v bitvě o Blenheim, jeho žena sedávala u okna a s napětím vyhlížela posla. Společnicí jí byla fenka španěla, která právě čekala štěňata. Vévodkyně jí v nervozitě tiskla palec na hlavu, a když se pak štěňata narodila, všechna měla v tom místě na hlavě korunku. Postupem času však původní typ tohoto psíka takřka vymizel. V roce 1925 přijel do Anglie pan Roswell Eldridge, který měl v úmyslu si odvézt pár psíků, které znal například z obrazů van Dycka. Když zjistil, že toto plemeno už téměř neexistuje, vyhlásil odměnu 25 liber za předvedení king Charles španěla na Cruftově výstavě. Naštěstí měl pan Eldridge i své následovníky, kteří se věnovali záchraně španělů. V roce 1945 uznal anglický Kennel Club plemeno kavalír king Charles španěl.Celkový vzhled
Kavalír king Charles španěl je statný malý psík, není žádným trpaslíkem. Váží přibližně 8 kg. Jeho srst je krásně zbarvená a není příliš bujná, proto se o ní velmi dobře pečuje. Zbarvení může být černotříslové, tříbarevné, červené (ruby) a červené na bílém (blenheim). Na rozdíl od king Charles španěla, který má krátký čenich, má kavalír king Charles španěl mordu delší a je celkově větší. Uši jsou dlouhé, převislé, s bohatou srstí. Delší srst má kavalír také na hrudi a na končetinách. Ocas je dlouhý a je nesen dolů. Oči jsou tmavé a kulaté a dodávají kavalírovi milý a něžný výraz.Charakter
Kavalír king Charles španěl je veselý, přátelský, neagresivní. V zemi svého původu je jedním z nejpopulárnějších plemen. Miluje dlouhé procházky v přírodě a přestože v sobě nezapře své lovecké předky, nezmizí vám v lese za prvním křovím. Je dobře ovladatelný, proto je příjemným společníkem. Díky své lásce k lidem se bez problémů zařadí do své rodiny. Rád stráví odpoledne s babičkou v parku stejně jako s dětmi při hře v přírodě. Není to však pes pro každého. Nehodí se k lidem, kteří mu nejsou ochotni dát kus svého srdce a dopřát mu dostatek kontaktu. Nehodí se k lidem hrubým a neurvalým. Kavalír má "srdce lva a dušičku hedvábnou". Díky své minulosti, kdy byl chován ve smečkách, má takřka absolutní snášenlivost k ostatním psům a soužití několika kavalírů je takřka bezproblémové. Kavalír je plemenem všestranným, může být úspěšný jak v soutěžích poslušnosti, v agility, tak i v canisterapii či pet-terapii. Je vynikajícím rodinným psem.
ve skole jsem z tohoto dostala 1